Dvojkříž Haba-Hübner :5464x

Nad Vlašským hřebenem svítalo...

... vlahá letní noc ustupovala jiskřivému červencovému ránu a z těžko prostupných, místy bažinatých lesních porostů, stoupaly obláčky mlhy. Na nevelké mýtině se proti blednoucí obloze rýsovaly špičky několika skautských stanů na nízkých podsadách, pod nimiž pokojně spalo sedm železnobrodských skautu-roverů. Země vydechovala směsici severských vůní trav, jehličí, rašelinišť a květin, takovou, jakou ucítíš jen tady, v Jizerských horách. Rodil se nový den – 24.červenec 1949.

Pak zazněly první výstřely. Z pistolí a ze samopalů. Pach spáleného střelného prachu se mísil s ranním mlžným oparem. Jekot kulek, rachocení uzávěrů zbraní a nenávistné řvaní esenbáku přehlušilo lesní ticho. Více než sedmdesát příslušníků komunistického Sboru národní bezpečnosti a Stb hrdinně pálilo do plátěných příbytků nic netušících rozespalých sedmnácti-osmnáctiletých kluků: Tomáše Hübnera, Roberta Hofrichtera, Josefa Veselého, Jindřicha Kokošky, Jiřího Majera a Radomila Raja a jejich, jen o něco staršího kamaráda, pětatřicetiletého Jiřího Haby...

___________________________________________________________________________

25.únor 1948 znamenal definitivní konec pluralitní demokracie a nástup totalitní diktatury nejhrubšího zrna. Všechny spolky a organizace byly začleněny (sloučeny) do nově založených organizací, které plně podléhaly kontrole a vedení KSČ. Obec Legionářská, Skautská organizace a řada dalších, byly v celé republice zakázány úplně.
V Železném Brodě bylo velmi silné skautské hnutí, jedno z největších středisek v kraji sdružovalo více než 150 vlčat, světlušek, skautů, roverů a skautských činovníků...
Krátce po skončení 2.světové války vybudovali skauti svépomocí v Železném Brodě velké středisko (skautské centrum). Areál sestával z osmi vybavených kluboven, hřiště, společenského sálu pro více než osmdesát sedících diváku. Několik oddílu mělo kompletní výbavu pro tři samostatné letní tábory, které se organizovaly každoročně v Jizerských horách... Po zákazu Skautingu byla rada skautských činovníků zatčena a uvězněna. Veškerý majetek skautského oddílu včetně nově postaveného areálu získal pak komunisty ustavený Svaz československé mládeže.

Komunistickému režimu bylo silné skautské hnutí, které i přes zákaz činnosti pokračovalo ilegálně dál ve svých aktivitách, pochopitelně příslovečným trnem v oku. Navíc se řada skautů a roverů zapojovala do pomoci ilegálním protikomunistickým skupinám - sběrem informací, roznášením letáku, fungovali jako„ spojky“ a pod.

Bylo proto nutno vytvořit precedentní případ a „monstrproces“ minimálně krajského významu a „odhalit“ někdejší skauty a skautskou organizaci jako “nepřátele pracujícího lidu“

Stb proto zahájila „akci Jizerka“:

„...Nejprve nás kontaktoval železnobrodský rodák Jiří Hilger, vystupující jako údajný agent CIC který měl dle jeho vlastních slov pracovat na železnobrodsku v ilegalitě jako tz.v. „agent – chodec“. Začátkem léta 1949 nás varoval, že se chystá naše zatčení. Nechtěli jsme pasivně čekat, až si pro nás Bezpečnost přijde a Hilger se nabídl, že pro nás zajistí odchod z republiky pres šumavské hranice. Netušili jsme však, že jde o provokaci Stb a že Jiří Hilger není ve skutečnosti agentem CIC, ale agentem Stb! Tak jsme se nevědomky stali pěšáky ve hře provokatérů a agentů StB, ve hře ve které jde o život a kterou také dva z nás životem zaplaili. ... Podle jeho instrukci jsme se měli „stáhnout do lesů“ (na naše skautské tábořiště pod Vlašským hřebenem) a vyčkat jeho příchodu - a následné cesty na Západ.“

Mezitím však Stb jednala.

„...Aby se (za pomoci bdělého pracujícího lidu) „ prozradilo“ místo, kde jsme v těch stanech tábořili, (tenkrát tam byl skutečný prales, místo kam nikdo nezavítal, proti tomu to tam dnes vypadá skoro jako v anglickém parku), našli si k tomu účelu takového prosťáčka, nějakého Slováka – „koňáka“, který tam poblíž Hruškových skal stahoval dřevo. Chlapovi v noci odvedli koně a ráno, když jej hledal, mu řekli, že mu koně nejspíš někdo ukradl a chce jej převést do Polska... Potom ho odvezli na motorce pod Vlašský hřeben, kde byl kůň údajně „někým“ spatřen. Určili mu přesně místo, kde jsme tábořili. Možná počítali s tím, že ho zastřelíme, aby měli důvod ihned k akci... Pochopitelně jsme milého Slováka vyvedli z omylu, že tam žádný kůň není, a já s Robertem Hofrichterem jsme ho vyvedli těmi lesy zpátky k cestě, aby nezabloudil. „Koňáka“ se chopila opět Bezpečnost, divili se, že se vrátil, vyslechli ho. On jim potvrdil, že narazil na stany, kde bylo pár lidí a že jsme ho vyvedli ven. A protože měli už všechno připravené (už 2 dny před tím měli pohotovost na Jizerce, připravená auta, sanity, všechno...), nemohli dál vyčkávat. Takže si počkali si na onu dobu mezi „psem a vlkem“ a zahájili akci s cílem nás „exemplárně“ zlikvidovat. Rozkaz zněl: až se bude rozednívat a začnou být vidět kontury stanů, zahájit palbu a vystřílet to tam!“

Plány sedmi mladých lidí odejít do emigrace byly 24.cervence krátce pred rozednením rozprášeny palbou z pistolí, samopalu a kulometu.

"...Leželi jsme ve stanech, když nás zasypali první velkou dávkou. Stany stály vedle sebe a snad jen díky tomu, že jsme leželi v podstatě na zemi, tak nás ta střelba úplně nezdecimovala. Byl jsem postřelen do ramene a Číž, tedy Jirka Haba, který ležel vedle mě, na tom byl ještě hůř. Když konečně střelba utichla, vyzvali nás, abychom beze zbraní vyšli ven. Až na Jiřího Habu jsme všichni vyšli a museli jsme si lehnout na zem. Jirka Haba, jehož zranění bylo natolik vážné, že nemohl z toho stanu vůbec vylézt zůstal uvnitř. Já jsem se vypotácel s ostatními ven. Všechno se seběhlo hrozne rychle, byli jsme zcela překvapení, nepřipravení... Později kluci říkali, že jim Číž ještě stačil říci, že nás bude krýt střelbou, ať se pokusíme utéci. Nikdo z nás totiž netušil, jaká obrovská přesila nás obklíčila a napadla. Jirka Haba byl vážně zraněn, presto se pokoušel střelbu opětovat a bránit se. Odtáhli nás o kus dál a srazili na zem, obličejem k zemi... Potom znovu zahájili palbu, tentokrát z lehkých kulometů (!) a oba stany i s Jirkou Habou rozstříleli napadrť. Nedali mu sebemenší šanci...

Mezitím k nám přiběhlo několik esembáků a začali do nás, ležících, střílet z pistolí. Vedle mne zastřelili Tomáše Hübnera z Brodu, mladého kluka, kamaráda ze skautského oddílu. Mně postřelili do obou nohou, Pepíka Veselého, Jindru Kokošku také postřelili. Takže tam vypálil několik zásobníků, z toho do našich těl nejméně sedm ran. Dodnes slyším jak někdo okřikl ty nejhorlivější „střelce“ v okamžiku, kdy měnili zásobníky a chystali se nás dorazit: „Soudruzi, neprasečte, potřebujeme nějaký živý taky...“

Když Akce Jizerka skončila, nastalo v Železném Brodě i okolí rozsáhlé zatýkání, při kterém bylo zatčeno a do vyšetřovací vazby odvedeno více než čtyřicet lidí. S většinou z nich byl v říjnu 1949 veden proces před Státním soudem v Praze. Proces byl zmanipulovaný, všechno bylo předem připravené a jako vždy v režii Stb. Obvinění padla z naprosto nesmyslných trestných činů, jen aby dopadení skauti a jejich přátelé mohli být odsouzeni k vysokým trestům.

Robert Hofrichter (20 let) byl odsouzen na dvacet let . Dnes žije v USA

Radomil Raja (17 let) byl jen „díky“ vážným zraněním a tedy „špatné využitelnosti“ při otrocké práci v lágrech, odsouzen na dva a pul roku. Dnes žije v Železném Brode.

Jiří Majer (18 let) a Josef Veselý(19 let) byli odsouzeni každý k deseti letům vezení

Václav Hlava a Josef Klapáč (oba 18 let), byli odsouzeni každý na deset let

Jindřich Kokoška a František Linka (oba 17 let), byli odsouzeni každý na osm let

Josef Šírek a Jiří Žídek (oba 17 let), byli odsouzeni každý na dva a pul roku.

Třináct dalších občanu včetne dosud nezletilých chlapců z Hejnice a Bílého Potoka, kteří skauty podporovali potravinami, dostalo tresty do osmi let vezení, které si odpykávaly v uranových dolech.

Dalších devět mladých lidí ve věku 15 až 17 let bylo odsouzeno k trestům do jednoho roku.

Tomáš Hübner (17 let) a Jiří Haba (35 let) byli tajně pohrbeni v neoznačeném hrobu na hřbitově v Hejnicích. Jejich rodiče a příbuzní nedostali žádnou zprávu o úmrtí ani pohřbení svých dětí. Teprve po roce 1989 byly jejich ostatky exhumovány a přeneseny do hrobu jejich rodičů. Jelikož nebyli v žádném procesu odsouzeni, nemohli být ani rehabilitováni a jejich rodinám a příbuzným se nikdo po osmdesátémdevátém roce ani neomluvil!

Agent komunistické Stb a udavač Jirí Hilger, který měl na svědomí zničené životy mnoha desítek lidí v Železném Brode a okolí, nikdy nestanul před soudem a zemřel v roce 2006 nepotrestán.

Teprve po roce 1989 mohl být u Soušské silnice vztyčen pomník komunistickou policií brutálně zavražděným jizerskohorským roverům – skautům ze Železného Brodu, Tomáši Hübnerovi a Jiřímu Habovi.

Autor tohoto textu děkuji jednomu z posledních žijících účastníků této pohnuté události panu Radomilu Rajovi, za ochotné poskytnutí časově náročného rozhovoru, bez něhož by nemohl být tento příběh sepsán!

Zdroj: J.Cihlář


foto
5.9.2004
foto
5.9.2004
foto
19.7.2003
foto
19.7.2003